únor

Pá 11.2.

Trénink výborné kvality. Dal by se přirovnat k pětihvězdičkovému sulcu. Opravdu. Od začátku se to mastilo smeče nesmeče, síťka nesíťka - fofr. Kolikrát byla vidět jen bílá šmouha od míčku. Bylo nás 5 : Bříza, Šťéťa, LubošKá, Šedák, Virus. Sice byly i slabší chvilky, ale po mírném upozornění, "že to hraješ na hovno", se to zlepšilo a upomínka padla na úrodnou Šťéťovu hlavu. Odehráli jsme komplet 4 kola a přetáhli o 5 minut. Vytahovací auto máme dnes jedno: modrý Ford Šedák. Trochu problém byl vzadu se sedačkou na dítě... ale vešel jsem se tam. I s Lubošem. Jel jsem sice trochu bokem, ale jel jsem. LubošKá si stěžuje: "Mě vždycky druhej den bolí kotníky." Mám podobný problém: "Mě bolí hlava. Nevím proč? Piju jenom pivo. Asi mi vysychá mozek. Mizí mi z něj voda." "Myslíš mozkomíšní mok?" "Jo, jo, to je to mozkomešní víno."

Karel se dostavil do hospody. Byl na krbech. Po návratu se prý těšil na dobré jídlo, tak zašel ke "Šmejkalům" a nakoupil vitamíny: J- jitrnice, T- tlačenku a další dobré podvitamíny. Na základě této zdravé výživy se chvilku věnujeme jídlu. Chválíme jitrnice od Kyndla, co má krám hned vedle "Koček". "Když jedu okolo," povídám "koukám jestli je má vystavený za výlohou. Bojím se ale abych nenaboural." "Tam je úsek častých dopravních nehod - řeznictví, vedle "kočky" poznamenává Karel. "Měli by tam dát výstražnou značku s pivem a jitrnicema."

V televizi nám Jirka pouští kvalitní francouzský film s Delonem. Momentálně je tam scéna s nahou ženskou. Koukáme na to uměleckým okem. To je krásná ženská. Ta už je asi mrtvá.

Dopsalo mi nečekaně pero. Mám schválně malý a tím pádem i malou náplň. Oslovil jsem Jirku, jestli by mi mohl půjčit svoje nebo ňáký jiný. Nebo aspoň tužku. Poskytnul mi tužku. Pěkně nabroušenou. Ta píše, pane. Šťéťa nemá čím krmit králíky, tak je radši zabije. Představujeme si, jak velká hromada je 10 dkg sena. Je to vlastně vzduch obalený stéblama. On vlastně krmí králíky vzduchem. To by možná stačilo vrazit mu do huby hadičku a pumpičkou ho přifouknout. Kompresor by asi nebyl úplně vhodnej. Aby se nepřežral. S LubošemKá probíráme teorii, proč chodíme na hnusnej starej záchod, když hned vedle je krásnej, novej dlaždičkovej? Vypadá to na syndrom otevřených dveří. Nebo zavřených. Příště to musíme vyzkoušet - zavřeme dveře na thérák a otevřeme na keramickej. Uvidíme, co bude.

Koukáme jaký má Zárybnická v televizi krásný pruhovaný šaty. Zvýrazňujou jí bočnice.

Probíráme olympiádu a konkrétně výkony jednotlivých sportovců. Šťéťu trochu překvapila šířka skokanských lyžích. Nás taky. Jsou tak široký, že už klidně můžou skákat na snowboardových prknech - na každý noze jedno. Zajímalo by mě, kam až by na nich doletěli. Letěli by tak dlouho, že by si lidi dole mohli v klidu přečíst reklamy na těch prknech.

Semlelo se toho mnoho a v jednu chvíli každý mluvil o něčem jiném a komunikace se nám znepřehledněla. Nejvážnější debata proběhla mezi Karlem a Šťéťou o nebezpečí bouchnutí kamen. Pojistka ale existuje -bouchne to řízeně.

Trochu přemýšlíme o obnovení teátru Cimrman. Konkrétně hry Švestka. Je to o skleróze a to je nám docela blízký. Mohla by být ještě sranda. Pomalu začínáme shánět herce. Hlavně neznámý. Z vlastních zdrojů.